Obec ležící v rovinatém terénu 4 km severozápadně od Stoda je poprvé připomínána v roce 1243 jako vladycké sídlo. Roku 1290 ji koupil chotěšovský klášter, který v 1. třetině 14. století uskutečnil emfyteutické vysazení vsi.
Mimořádně rozlehlou a v mnoha směrech pozoruhodnou náves vymezují velké statky se stavební výbavou převážně z 19. a 20. století. Koncepčně založené půdorysné uspořádání vsi je velice podobné nedalekým obcím Lochousice a Úherce (okres Plzeň-sever). V místech někdejší fary čp. 1, patrové stavby z přelomu 18. a19. století, stojí dnes nevzhledná správní budova bývalého zemědělského družstva. V prostoru návsi stojí řada dosud hodnotných lidových domů, např. č.p. 25 a 39 a je v severozápadní části ukončena kostelem sv. Markéty. Ves byla v listopadu 1995 prohlášena MK ČR za památkovou zónu lidové architektury.